istan.cz letní tábory 2024, školní výlety, akce na víkend, teambuilding

Kam až moje paměť sahá, tak si pamatuju jenom naše svinsky veliké goblinské podzemní říše pod Větrnými horami. Staří na mě řvali Maco a když si mysleli, že neposlouchám vystrašeně potichu dodávali Nordssone. Až později jsme zjistil co to jako má být. Život mezi bráchy gobliny byl zatraceně težký. Neustále jsem musel bojovat o svoji pozici v kolektivu a tak zlepšoval svoje schopnosti. Už jako malý jsem se rád vloupával do spíže přímo za zadkem strážných. Moji nejoblíbenější hračkou byla dýka s tesákem a mezi hrami jednoznačně vedl skřetball.
Jednoho dne mi stařešina předal zbraně a řekl mi: „Táhni.“ Ukázal rukou a já šel. Podle lidských měřítek jsem ve 12 sám přešel celé Jantarové stepi. Toulal jsem se jimi, až jsem dorazil k branám Rilondu. Nevěděl jsem jak žít mezi dlouhány, ale rozhodl jsem se to zkusit. Naučil jsem se pohybovat ve městě. Sice se to nezdá, ale docela se to podobalo pohybu v našich jeskyních. Kradl jsem a strašně mě to bavilo. Lidé jsou divní. By ste se divili, jak je lehké někomu něco šlohnout. Narazil jsem na jednoho opuštěného člověka. Člověk není to správné slovo. Říká se ji Ještěrka. Měli sme k sobě blízko a tak jsme od té doby jsme spolu vyrůstali.
Na jeden den však nikdy nezapomenu. Jednoho dne se ulicemi rozletěl výkřik Nordsóóón, následován výbuchem. Vypuklo peklo. Lidé se snažili co nejrychleji schovat, panikařili a navzájem si překáželi. Doběhl jsem na náměstí. A tam stála postava s kožešinou přehozenou přes ramena, alchymistickými brýlemi na čele a s dráty v hubě. Pozorně si mě prohlížel a já si prohlížel jeho. Potom na mě nevěřícně vykulil oči a řekl: „ K***, Maca Nordsson, syn Nordův z Trollsburgu.“ V záblesku oslepujícího světla zmizel. .
Tehdy jsem začal pátrat po svém původu. S Ještěrkou jsem odcestovali z Rilondu. Putovali jsme společně jedním podělaným městem za druhým a lítali z průseru do průseru. Jednou jsem na dloho skončil zavalený v hrobce mezi přízraky. V Erinu jsem byl ve špatný čas, takže jsem se nechal najmout za slušný žold a tohle město hájil. Aby toho nebylo málo, byl jsme nedobrovolně vtažen do bojů o Les padajících stínů.
Zjistil jsem, že jsem členem velké rodiny Nordssonů. Ještě ani neznám všechny své bratry a sestry, ale vždy se strašně těším až na někoho z nás narazím. I tátu už jsem párkrat potkal. Vždycky jsme se spolu strašně ožrali. Díky teleportu jsem se dostal i do svého rodného města Trollsburgu, kde jsem pobyl krásných 16 let.

Moje osůbka

Od již zmíněného uvěznění v hrobce mezi přízraky trpím samomluvou. Většinou se jedná pouze o krátké poznámky k nějaké situaci nebo osobě. Naštěstí na tom nejsem tak špatně, abych si odpovídal. Jednoduše něco prohlásím, ale vůbec si neuvědomuju, že bych něco řekl.

Výchovy se mi mezi gobliny dostalo až nad hlavu. Stařešina mě učil čtení, psaní, počítání a jiným věcem. Jenom mě neučil lidským způsobům. Můj goblinský charakter je hodně patrný. Sice jsem žil v Rilondu, ale mezi spodními vrstvami. V Trollsburgu mezi Nordssony jsem zábrany neměl. Něco málo z lidských způsobů jsem pochytil od Ještěrky, ale moc toho není..
Absence lidských způsobů se navenek projevu hrubými způsoby. Libuji si v černém humoru. Lidé jsou mi úplně ukradení. Nic proti nim nemám, pokud mě nenaserou. Jsem velmi háklivý na to, jak se ostatní národy chovají ke goblinům. Když někdo ubližuje goblinovi, chytám amok. Goblinní smrt mě vždy velmi hluboce zasáhne. Nikdy neodmítnu pomoct příteli v nouzi. Strašně nesnáším elfy
Jinak sem zelená, zákeřná, cynická a škodolibá svině.