istan.cz letní tábory 2025, školní výlety, akce na víkend, teambuilding

Garek Garnisson

Autor: Qiwi Garek Garnisson vyběhl na kopec odkuď viděl široko daleko. Zaslechl zuřivé zvuky boje které přicházely severo-západně od místa kde stál. Ohlédl se. Viděl jak horda elfích nájezdníků zabíjí jeho přátele z mladých dob kdy ještě nekradl,nevraždil a nevybíjel vše co mu přišlo do cesty ale kdy poctivě pracoval v dolování tajného kovu pro Cech Mechaniků. Viděl jak elfí banditi zabíjejí a podpalují vše co jim přijde pod ruku. Začal pociťovat lítost nad tím co on sám kdysy dělal po tom odešel od hornických prací. Naježily se mu chlupy na zádech, oči mu zrudli nenávistí rozzuřené bestie. Cítil že nadešel jeho okamžik-s ohlušujícím řevem trpasličího berserkra seběhl dolů z kopce směrem k místu bitvy. Pevně držel sekeru pokrytou runami které nyní zářily jako měsíc v úplňku. Hnal se přímo do ohniska boje. Upoutal pozornost několika elfů ale ti si ho moc nevšímali. Šípy létali oblohou jako hejno hladových krkavců poletujícímu nad čerstvou kořistí. V ovzduší byl cítit zápach zla a smrti. Běsnící trolobijce zahrnula lítost nad jeho mrtvými přáteli. Ohlížel se kolem sebe a sledoval co provedli bandité-najednou jako by se mu zpomalil celý svět. Viděl rozmazaně a zdálo se mu že se vše odehrává pomaleji než by se mělo odehrávat. Začal si uvědomovat co po celá ta léta dělal. V hlouby duše cítil že musí odčinit vše co dělal zlého a děsivým výkřikem vletěl do skupinky elfů kteří akorát okrádali mrtvolu trpasličího horníka. První elf se ani nestačil vzpamatovat a Garekova sekera mu oddělila hlavu od těla. Ostatní jako by byli ochromeni nad tím co se stalo se otočili a chtěli utéct. Trolobijce neváhal a skočil jednomu z nich na záda, povalil ho a zasekl mu sekeru přímo do temene. Ostatní neváhali a běželi dál a dál jen aby byli pryč od toho šíleného trpaslíka který byl tak rozzuřený že mu zcela zrudly oči. Ten se jen díval za běžícími elfy:“Ty nedoženu, zatracený elfové“,řekl a vyzývavě se zastavil a stál na místě. Najednou svým bystrým trpasličím sluchem zaslechl podivný zvuk. Otočil se doprava. Těsně vedle jeho hlavy proletěl šíp. Za sebou zaslechl bolestivý výkřik. Ohlédl se a viděl jak před ním leží elf se dvěma rapírama, obličejem k zemi a ze zad mu trčí šíp. Garek ale věděl jak vypadá elfí šíp. Tenhle elfí nebyl, jeho hrot byl stříbrný. Na šípu byl vyryt podivný znak něco jako „E“. Byl zakončen letkou z šedých per. Rozhlédl se kolem sebe ale nikoho neviděl. Věděl však že ten kdo vystřelil šíp mu právě zřejmě zachránil život. Bez jakéhokoli náznaku námahy zasekl sekeru do boku elfovi který na trolobijce běžel. V bolestivé agonii dopadl na zem a Garek mu pro jistotu usekl hlavu aby si byl jist že už mu nezaboří nůž do zad. Všude kolem byl chaos. Garek stále měl sílu a výdrž trpasličího bojovníka a tak se rozeběhl k jednomu domu do kterého se vkrádali elfové. Znal ten dům, byl to dům jeho přítele z mladých dob dolování, Rogreka. Okamžitě bez zaváhání v běhu jednomu elfovi který se věnoval vyrážení dveří utnul ruku, ten se na pahýl co mu zbyl nevěřícně podíval a začal utíkat. S ostatními si poradil hravě. Jednomu zasekl sekeru do boku a dalšího přetnul v půli těla. Elfů začalo ubývat a Garek by si mohl stěžovat na nedostatek soupeřů kdyby chtěl. Není divu že se tedy vydal směrem k lesu kam teď už běželi zahnaní elfové. „Tfuj, elfí chátra, pokaždé zdrhá do lesa ale na mě si nepřijdou“, odplivl si Garek a pokračoval v cestě. Něco ho ovšem zarazilo. Když pronásledoval elfy hlouběji do lesa stalo se něco podivného. Skupinka elfů najednou vzplanula jako stoh slámy a ve vzduchu byl cítit zápach spáleného masa. Ti kteří se snažili utéci byli probodnuti šípem se stříbrným hrotem,vyrytým znakem „E“ který byl zakončen šedou letkou. Jeden elf běžel na trpaslíka ale ten ho jednou pohotovou ranou skolil. Všude leželi mrtvoly elfů, zpoza stromu vyšel muž v černém plášti s kápí a lukem v ruce. Za jiným stromem se začala pomalu zhmotňovat další postava. Byl to také muž, měl černou tuniku a delší sukni. V ruce držel hůl na které měl nabodnutou lebku nějakého zvířete. Z jeho rukou mu šlehaly menší plamínky. Chvíli se na ně díval připraven k úderu když bude muset zakročit. V tom promluvil muž v plášti: „Jmenuji se Valian Šedé peří, trpaslíku…..