Je tomu již osmdesát dva let, co se v horách narodil trpasličí rodině syn. Dali mu jméno Orogrim a po pár letech přidali Dutá Palice, jelikož jeho tvrdohlavost neznala mezí.
Jeho otec byl bojovník klanu Zlomený Zub, který obýval jednu malou vesnici hluboko v horách. Chtěl, aby ze syna vyrostl stejný válečník jako on a dobil rodinou čest ve válce. Proto ho od narození cvičil v boji, který však Orogrimovi nešel nijak valně.
Otec byl nešťastný, ale zatím nedával nic najevo. Říkal, si, že časem se vše ujasní a jeho syn bude ještě rád za pořádný boj. A tak mu stále a pořád vpravoval do hlavy postupy boje, brával ho na lov trollů, což je velice nebezpečná záležitost, zvlášť pro někoho tak malého, jako jsou trpaslíci.
I jeden jarní den ho otec vzal spolu s dalšími deseti trpaslíky na lov trolla, který byl vypozorován hlídkou v blízkosti vesnice. Orogrim se vyzbrojil dvojbřitou sekerou, pokovaným štítem a kopím. Na tuto dlouhou zbtraň si stále nemohl zvyknout, problém mu činila právě ta délka, jelikož byl i na trpaslíka poněkud malý.
Pár hodin pátrali po stopě a když ji našli, nebyl problém trolla vystopovat. Usídlil se v jeskyni na úpatí hory a nyní - když trpaslíky vycítil - s řevem vycházel. Neojdvážnější byl trpaslík s rudým plnovousem a jizvou přes plešatou hlavu, když s kopím vyběhl trollovi vstříc.
Troll v ruce svíral dřevěný kyj tlustý jako člověk a divoce s ním máchal. Zrzáč se napřáhl k úderu, ale troll i přes svou velikost byl rychlejší a prudce rozpohybovaný kyj doslova odmrštil trpaslíka pět metrů daleko.
Na to se vyřítili další dva trpaslíci, jeden se štítem a kladivem, druhý svíral kuš. Zaklekl, zatímco ten s kladivem dotíral na trolla. Mezitím kušník nabil a vystřelil šipku, která se lehce odrazila od trollovi kůže. Ani chudák s kladivem nebyl úspěšnější. Sice párkrát udeřil, ale kladivo ve srovnání s trollovou zrohovaťelou kůží nic nezmohlo.
Tentokrát se letícímu kyji nevyhnul a s řevem odletěl. Když dopadl, měl rozbitou hlavu a přelámanou ruku. Kušník stihl ještě jednou vystřelit, než ho troll jednoduše zadupl. Ani na výkřik se nezmohl.
To už však vybíhalo dalších pět trpaslíků, mezi nimi i Orogrim a jeho otec. Trpaslík s černým vousem byl rychlejší než ostatní a troll se mu za to odměnil ránou kyjem. Na to se přihnali i ostatní a bodali a sekali. Orogrim měl co dělat, aby uhnul kyji a potom ještě trollovému hnátu, který proletěl těsně vedlě něho. Orogrim však stihl bodnout a kopí se s velkou dávkou štěstí zabodlo pod kůži. troll to však ani nevnímal a znovu máchnul prackou.
Chtěla tomu šťestěna, nebo smůla, ale kopí zůstalo zabodnuto v ruce a Orogrim ho musel chtě nechtě pustit. Teprve teď si troll uvědomil dva a půl metru dlouhou tyč trčící mu z ruky a vztekle zařval, což stálo život již čtvrtého trpaslíka.
I Orogrimův otec se činil. Sám usek trollovi prst na noze, ovšem to ho stálo sekeru. Nyní stál neozbrojen proti pětimetrovému trollovi a řval válečný pokřik. Bestie si vytáhla kopí z ruky a bodla. Našťěstí v tu chvíli udeřil další z trpaslíků a trollova pozornost byla na chvíli odvedena, čímž poskytl Orogrimovu otci možnost vyhnutí. Ovšem ne úplně, kopí mu probodlo ruku.
Právě tato událost vyburcovala Orogrima, který nyní se sekerou skočil na trolla a sekal a sekal, při tom celou dobu ječel válečný pokřik. Přidali se i ostatní a nakonec bestii udolali se ztrátou šesti válečníků. Dva zemřeli při posledním útoku.
Tři zranění, k tomu jeden vážně, ale jinak nic. Orogrimův otec zásah přežil, i když o ruku přijde, jelikož mu kopí přetrhalo šlachy. Orogrim sám nebyl nijak vážně zranně, pouz pár jizev a jedno hlubší říznutí, to jak ho pracka s drápy zasáhla.
Vrátili se do vesnice, kde na ně čekala bujará oslava. Bohužel pro Orogrima skončila špatně, protože se posilněn alkoholem pohádal s otcem. Řval na něj všechno možné, ale nejhorší byl fakt, že ho válčení vůbec nezajímá a že odchází.
Druhý den se skutečně zbalil a odešel. Vzal si sebou zbroj, kterou mu dal otec dávno předtím, sekeru, se kterou zabil prvního trolla a štít, kterým se bránil. vyrazil do nížin, jelikož nevěděl, co dál a nížiny nabízeli jedno z nejlepších uplatňění pro každého.
Nakonec skončil v Merrgatu, kde se ujal jako řemeslník.
Měl na výběr hned několik řemesel, ale po zralé úvaze a jisté zálibě ve zpracovávání kovů se orzhodl pro kováře. Otevřel si zbrojírnu, jelikož ho nebavilo vyrábět běžné věci apřece jen tu nějaká ta obliba zbraní byla. Zpočátku mu trhy moc nešli, ovšem po snaze sesadit Elysira z trůnu výrazně zbohatl.
Dodával zbraně rebelům a něco prodával trolům. Díky nově získaným pěnězům si otevřel novou zbrojírnu v luxusnější čtvrti a začal pracovat na větších zakázkách. Už dávno byl v Cechu kovářů a po smrti cechmistra byl zvolen, díky jeho umu a vlivu, novým cechmistrem.
O své minulosti se nezmiňuje, jediný, kdo o něm něco ví je jeho dávný přítel, který však není trpaslík. Díky pěnzům si však koupil novou minulost a je považován za ctihodného občana, to vše by se však mohlo změnit, kdyby se někdo dostatečně rýpal v záznamech.
Jeho otec byl bojovník klanu Zlomený Zub, který obýval jednu malou vesnici hluboko v horách. Chtěl, aby ze syna vyrostl stejný válečník jako on a dobil rodinou čest ve válce. Proto ho od narození cvičil v boji, který však Orogrimovi nešel nijak valně.
Otec byl nešťastný, ale zatím nedával nic najevo. Říkal, si, že časem se vše ujasní a jeho syn bude ještě rád za pořádný boj. A tak mu stále a pořád vpravoval do hlavy postupy boje, brával ho na lov trollů, což je velice nebezpečná záležitost, zvlášť pro někoho tak malého, jako jsou trpaslíci.
I jeden jarní den ho otec vzal spolu s dalšími deseti trpaslíky na lov trolla, který byl vypozorován hlídkou v blízkosti vesnice. Orogrim se vyzbrojil dvojbřitou sekerou, pokovaným štítem a kopím. Na tuto dlouhou zbtraň si stále nemohl zvyknout, problém mu činila právě ta délka, jelikož byl i na trpaslíka poněkud malý.
Pár hodin pátrali po stopě a když ji našli, nebyl problém trolla vystopovat. Usídlil se v jeskyni na úpatí hory a nyní - když trpaslíky vycítil - s řevem vycházel. Neojdvážnější byl trpaslík s rudým plnovousem a jizvou přes plešatou hlavu, když s kopím vyběhl trollovi vstříc.
Troll v ruce svíral dřevěný kyj tlustý jako člověk a divoce s ním máchal. Zrzáč se napřáhl k úderu, ale troll i přes svou velikost byl rychlejší a prudce rozpohybovaný kyj doslova odmrštil trpaslíka pět metrů daleko.
Na to se vyřítili další dva trpaslíci, jeden se štítem a kladivem, druhý svíral kuš. Zaklekl, zatímco ten s kladivem dotíral na trolla. Mezitím kušník nabil a vystřelil šipku, která se lehce odrazila od trollovi kůže. Ani chudák s kladivem nebyl úspěšnější. Sice párkrát udeřil, ale kladivo ve srovnání s trollovou zrohovaťelou kůží nic nezmohlo.
Tentokrát se letícímu kyji nevyhnul a s řevem odletěl. Když dopadl, měl rozbitou hlavu a přelámanou ruku. Kušník stihl ještě jednou vystřelit, než ho troll jednoduše zadupl. Ani na výkřik se nezmohl.
To už však vybíhalo dalších pět trpaslíků, mezi nimi i Orogrim a jeho otec. Trpaslík s černým vousem byl rychlejší než ostatní a troll se mu za to odměnil ránou kyjem. Na to se přihnali i ostatní a bodali a sekali. Orogrim měl co dělat, aby uhnul kyji a potom ještě trollovému hnátu, který proletěl těsně vedlě něho. Orogrim však stihl bodnout a kopí se s velkou dávkou štěstí zabodlo pod kůži. troll to však ani nevnímal a znovu máchnul prackou.
Chtěla tomu šťestěna, nebo smůla, ale kopí zůstalo zabodnuto v ruce a Orogrim ho musel chtě nechtě pustit. Teprve teď si troll uvědomil dva a půl metru dlouhou tyč trčící mu z ruky a vztekle zařval, což stálo život již čtvrtého trpaslíka.
I Orogrimův otec se činil. Sám usek trollovi prst na noze, ovšem to ho stálo sekeru. Nyní stál neozbrojen proti pětimetrovému trollovi a řval válečný pokřik. Bestie si vytáhla kopí z ruky a bodla. Našťěstí v tu chvíli udeřil další z trpaslíků a trollova pozornost byla na chvíli odvedena, čímž poskytl Orogrimovu otci možnost vyhnutí. Ovšem ne úplně, kopí mu probodlo ruku.
Právě tato událost vyburcovala Orogrima, který nyní se sekerou skočil na trolla a sekal a sekal, při tom celou dobu ječel válečný pokřik. Přidali se i ostatní a nakonec bestii udolali se ztrátou šesti válečníků. Dva zemřeli při posledním útoku.
Tři zranění, k tomu jeden vážně, ale jinak nic. Orogrimův otec zásah přežil, i když o ruku přijde, jelikož mu kopí přetrhalo šlachy. Orogrim sám nebyl nijak vážně zranně, pouz pár jizev a jedno hlubší říznutí, to jak ho pracka s drápy zasáhla.
Vrátili se do vesnice, kde na ně čekala bujará oslava. Bohužel pro Orogrima skončila špatně, protože se posilněn alkoholem pohádal s otcem. Řval na něj všechno možné, ale nejhorší byl fakt, že ho válčení vůbec nezajímá a že odchází.
Druhý den se skutečně zbalil a odešel. Vzal si sebou zbroj, kterou mu dal otec dávno předtím, sekeru, se kterou zabil prvního trolla a štít, kterým se bránil. vyrazil do nížin, jelikož nevěděl, co dál a nížiny nabízeli jedno z nejlepších uplatňění pro každého.
Nakonec skončil v Merrgatu, kde se ujal jako řemeslník.
Měl na výběr hned několik řemesel, ale po zralé úvaze a jisté zálibě ve zpracovávání kovů se orzhodl pro kováře. Otevřel si zbrojírnu, jelikož ho nebavilo vyrábět běžné věci apřece jen tu nějaká ta obliba zbraní byla. Zpočátku mu trhy moc nešli, ovšem po snaze sesadit Elysira z trůnu výrazně zbohatl.
Dodával zbraně rebelům a něco prodával trolům. Díky nově získaným pěnězům si otevřel novou zbrojírnu v luxusnější čtvrti a začal pracovat na větších zakázkách. Už dávno byl v Cechu kovářů a po smrti cechmistra byl zvolen, díky jeho umu a vlivu, novým cechmistrem.
O své minulosti se nezmiňuje, jediný, kdo o něm něco ví je jeho dávný přítel, který však není trpaslík. Díky pěnzům si však koupil novou minulost a je považován za ctihodného občana, to vše by se však mohlo změnit, kdyby se někdo dostatečně rýpal v záznamech.
Navigační menu - O nás
hledání
Lidí online:
Projekt je podpořen z finančních prostředků EU a Kraje Vysočina.
česky
deutsch
english